Huancayo - Ayacucha

Rano jsme v Huancayo vzali taxika a vydali se na 7:30 na autobusove nadrazi spolecnosti Molina, ktera jako jedina jezdi z Huancaya do Ayacucho. Po lehke snidani pred nadrazim jsme odbavili zavazadla (rozumej, byla nacpana, kam se vesla, nastesti nesla na strechu - tam jak se ukazalo vezli 4 kompletni postele a pulku zologicke). V autobuse nas ceka asi 270 km a nejakych 8-10 hodin. Autobus vypada docela moderne.
Prvnich asi 40-50 km jedeme po asfaltove ceste a jiz za mestem je na co koukat. Krajina skutecne nadherna. Od zacatku cesty s nami jede nejaky agitator knizky, kterou v autobuse nahlas predstavuje a povida o zdravem zpusobu zivota. Po hodinove prednasce proda par kousku a vystupuje.
Cesta se nahle meni v nezpevnenou prasnou silnici a cim dal tim vice stoupame do hor, tim je silnice uzsi a sraz pod nami vyssi. Odhadem jedeme neky i 300-400m nad korytem reky, oddeleni od srazu jen 20cm hliny. Posez u okenka na pravo ve smeru jizdy nad udolimi sice skyta nadherne pohledy do hor a do udoli a na reku, ovsem slabsim povaham zpusobuje znacne zavrate. mezi nami ovsem nikdo takovy nebyl.
Po ceste se dostavame do mista, kde pres "silnici" tece voda a je treba zpevnit cast koryta kameny, aby autobus neslitl do propasti. Vystupujeme sledovat asistentku ridice, jak tam nosi kameny a Honza se aktivne pridava a pomaha. Vsichni ostatni chlapi az na ridice stoji kolem a koukaji. Po nekolika minutach autobus uspesne projizdi a nasedama do dalsich kilometru.

Asi v polovine cesty nas ceka obed v male vesnicce - nad ocekavani dobre jidlo, limetkova stava a moznost zakoupeni vody nas vsechny prijemne naladi.
Po teto zastavce se krajina kolem silnice zacina rapidne menit a ustupujici zelen je nahrazena polopousti a nizsimi okolnimi skalami. jizda jiz neni tak divoka.
Po asi 7mi hodnach zastavujeme ve vestim mestecku, kde vystoupi nekolik cestujicich (z nichz mnozi nastupovali v prubehu cesty prakticky za jizdy) a sve role se ujima prodavac zmrzliny, ktery nosi do autobusu jeden kornout za druhym. Pristoupi tez mladicky prodavac jakych si potrvainovych doplnku, od ktereho nakonec kupujeme blize neurcenou masticku - neco jako tygri mast z Eukalyptu a Mentolu.
Prijizdime do Ayacucho a pote co odmitneme nabidky na ubytovani se neomylne vydavame smerem k hostelu Samary, ktery vybrala Martina dle pruvodce, protoze ma moznost ubytovani v nejvyssim patre s terasou s vyhledem na mesto.
Nase ocekavani jsou naplnena a ubytovani je uzasne. Pohled na mesto je k nezaplaceni.
Vyrazime do podvecerniho mesta na veceri, nakup piva na terasu a jeste prikupujeme domaci ovci syr.
Po veceri v cinske restauraci uz mirime na terasu a postupne po nekolika pivech a panacich odpadame do hajan.

Povsimnete si sklonene osoby u zadniho kola - je to on!